Železnice

Železná Ruda je vyjímečná i železnicí. Je zde nejdelší tunel v České republice. Najdete jej mezi zastávkou Brčálník a stanicí Špičák. Kuriozitou je ale také společné česko-německé nádraží.

Stavba železnice

Železnici do Železné Rudy budete dnes brát možná jako samozřejmost. V době její výstavby, v 70. letech 19. stol., to však byla velká událost. Vždyť to byla první trať, která mířila do centra Šumavy a první horská železnice v Rakousko-Uhersku vůbec. Účelem na svou dobu nebývale technicky náročného díla bylo zkvalitnění obchodního propojení mezi Čechami a Bavorskem, jednalo se zejména o zlepšení dopravy uhlí ze severočeských dolů. Stavbou byla pověřena významná jihočeská firma Lanna, Schebek, Gröbe. Firma zaměstnávala dělníky z celé monarchie - nejen Čechy, Němce a Slováky, ale i Italy a Chorvaty. Říkalo se jim barabové. Své největší úsilí a stavařský um dělníci soustředili na dodnes obdivovaný tunel pod Špičákem. Tunel měří úctihodných 1748 metrů, dodnes je nejdelším svého druhu v České republice, postaven byl v letech 1874 až 1877 jako jeden z prvních železničních tunelů v Rakousku – Uhersku.

Při budování tunelu bylo odpáleno na půl milionu dynamitových náloží. Při odstřelových závalech a po různých pracovních úrazech zahynulo i velké množství barabů. Na jejich oběť upomíná votivní kaplička svaté Barbory. Najdete ji pod železniční zastávkou Železná Ruda - město, při silnici směrem na Špičák. Pro zdejší kraj typická stavbička je prvně písemně doložena v letech 1836-1839, již tehdy byla zděná a patřila k sousednímu Kopperlovu statku. V době výstavby špičáckého tunelu jí byla přiřknuta smutná funkce, sloužila k pohřebním obřadům obětem neštěstí na stavbě tunelu, neboť tehdejší magistrát v obavách před nepokoji a epidemiemi nedovolil provádět obřady v hlavním kostele.

Prkna pro umrlce

Na stěnách kapličky a v jejím okolí bývala v časech našich pradědů upevňována takzvaná umrlčí prkna. Jedná se o starý obyčej typický pro Šumavu. Tato prkna, původně z nedostatku peněz, sloužila namísto rakve k uložení zemřelých a k jejich přenesení do hrobu. Poté byla prkna ozdobena obvykle třemi křížky, zlomenou svící, jménem zemřelého a podobně a umístěna na rozcestí, k božím mukám nebo kapličkám, jako výraz úcty k památce zemřelého. Později, kdy již k pohřbívání byly obvyklé rakve, zůstal obyčej stavění prken na památku zachován. Chudší lidé si prkna zdobili sami, jiní to zadávali řemeslníkům, kteří se na výzdobu specializovali, zejména v oblasti Fleků u Nýrska. Několik umrlčích prken si dnes můžete prohlédnout přímo u kapličky sv. Barbory.

Mezinárodní nádraží

K železnici se váže ještě jedna kuriozita. V roce 1877 bylo slavnostně otevřeno společné Česko-Bavorské nádraží Železná Ruda - Eisenstein a trať Plzeň-Železná Ruda byla spojena s Bavorskou východní dráhou. Hraniční čára vedla přímo skrze novou nádražní budovu, hranicí rozděleno bylo i kolejiště. Nádraží bylo otevřeno v roce 1877, za přítomnosti rakouského císaře a jeho bavorského královského kolegy. Tehdy se nad společným nádražím nikdo nepozastavoval, ale přišly horší časy. Nejprve bylo nádraží v roce 1938 na základě Mnichovské dohody zabráno Německem. V červnu 1945 byl sice provoz společného nádraží znovuobnoven, ale jen na pouhé tři roky. Od roku 1948 byla celá oblast i s nádražím veřejnosti nepřístupná. A dne 3. září 1953 byl zrušen železniční přechod Železná Ruda - Alžbětín, česká osobní pokladna zazděna, budovu i nádraží přeťaly zátarasy - železná opona.
Česká polovina nádraží pozvolna chátrala a chátrala, až přišel rok 1989. Krátce na to došlo k její rekonstrukci a dnes slouží jako společné informační středisko Správy NP Šumava a Bavorský les.